Šprtec je tradiční stolní hra napodobující lední hokej. Hraje se na dřevěném stole o rozměrech 120 x 60 cm opatřeném mantinely a brankami. Ke hře se používají malé plastové hokejky, dále hrací kameny - dřevěná kolečka různých barev nebo s potisky týmů a dřevěný puk.Kořeny vzniku této úžasné hry je možno vysledovat na území bývalého Rakousko - Uherska. Zde se šprtec postupem času vyvinul ze své předchůdkyně - knoflíkové kopané (hrané také s mincemi a dřevěnými kolečky). Šprtec má mnoho krajových variant a názvů (pinčes, čutec...), také hrací kameny a stoly se velmi liší podle toho, ve které lokalitě se nejvíce tato hra rozšířila a kolika proměnami prošla.
Současný šprtec má základní rozestavení hracích kamenů podobné jako v hokeji, tedy pět hráčů v poli a brankáře. Hraje na tři třetiny po 6 minutách. V případě nerozhodného výsledku se zahrává prodloužení v délce 3 minut se třemi hráči v poli a brankářem. Pokud zápas nerozhone ani prodloužení, přichází na řadu samostatné nájezdy. Každý z hráčů má po třech nájezdech, které provádí až třemi tahy hracím kamenem do puku. O vítězi rozhoduje větší počet proměněných nájezdů. Při stále nerozhodném výsledku se přidává na každé straně po jednom nájezdu až do rozhodnutí.
Šprtec v České republice existuje v organizované i neorganizované formě. Jak je zvykem u těchto "malých sportů", tak převažuje "rekreační šprtec" nad "sportovním šprtcem". Zatímco "rekreační šprtec" se hraje v základních školách, DDM, pionýrských, junáckých, církevních a dalších organizacích mládeže, také v mnoha restauracích, klubech atd., tak "sportovní šprtec" je záležitostí sportovních klubů a tělovýchovných jednot. Obě zmíněné formy šprtce se snaží do svých soutěží zapojovat Český svaz stolního hokeje. Cílem svazu je oslovení všech zájemců o šprtec, tedy jak těch, kteří se nezúčastňují větších organizovaných turnajů a chtěli by si tuto atmosféru vyzkoušet, tak tradičních sportovních klubů. Posláním svazu je představit široké veřejnosti šprtec jako sport i zábavu pod mottem: Český svaz, tvoří každý z nás.
Další stolní hry podobné šprtci:
Knoflíková kopaná - Česká liga hráčů knoflíkové kopané
Subbuteo - Federation International Sports Table Football
Stiga - Česká asociace Stiga Game
Napsali o šprtci: ... odešel velký přítel stolního hokeje ...
Miroslav Horníček 1918 - 2003
přepis vyprávění Miroslava Horníčka v Českém rozhlase Brno v roce 2001
... knoflíky, my jsme s nima hrávali hokej - to byla jednou doba, taková posedlost - šíleli jsme pro hokejová mužstva, pro stadiony s mantinely a s kovovými brankami. Mně už bylo třicet, pětatřicet, čtyřicet a furt jsem ještě hrál hokej s knoflíky. A bylo těžké sehnat mužstvo, protože dneska už se ty knoflíky nedělají. Ty byly těžké z rohoviny nebo z čeho já vím, s absolutně rovným spodkem, aby klouzaly po pertinaxu - to byl led z umělé hmoty, nádherné to stadiony jsme měli. To už dneska vůbec neseženete takové knoflíky, byly jedině u takové paní v Kotcích, kde se prodávají ty staré věci, hadry a tak, tam měla takovou kupu, to byly stovky knoflíků na hromadu vysypaných, nejrůznějších a tam jsem si šel koupit mužstvo. Samozřejmě, nemůžu říct, že chci hokejové družstvo - žejo - tak jsem se hrabal v tý haldě knoflíků a ona řekla: " .. a co hledáte prosím Vás?", a já říkám: "...jak bych vám to řek, paní, já potřebuju k zimníku takovej velkej knoflík, rovnej", tak jsem jí to popisoval a ona mi na to povídá: "...no počkejte, hledáte brankáře nebo útočníka?"
Ty moje knoflíky, to jsou bytosti, to jsme hráli celý noce, už svítalo a my jsme ještě hráli. Měli jsme olympiádu, to se přenášelo z jednoho pokoje do druhého, kamarád hlásil průběh zápasu - jako dneska hlásí průběhy. A ta moje personifikace těch knoflíků šla tak daleko, že když jsem jel do Jugoslávie, tak jsem je vzal sebou, aby viděli moře, já jsem je dal na římsu v hotelovým pokoji, celejch čtrnáct dní tam byli na římse, aby viděli moře, aby si odpočali a pak zase líp hráli. A když jsem střídal na ledě mužstvo tak ty co nehráli, nemohli být někde v krabici, ne, ty jsem dával na almaru tak, aby viděli na led, aby pozorovali svý kamarády při hře, čili to byly normální bytosti, měly jména - francouzká - já jsem měl mužstvo Francie. Jmenovalo se Hamleti, do dneška je mám schovaný a Mirek Lipský měl Polsko. A ten šel tak daleko, že jeho brankář - jmenoval se Hedva - a on mu nadával, že kouří při zápase, říkal: "zase gól, Hedva kouří, podívejte se na něho,je to možný?"...a tloukl ho, mlátil s ním o zem. S Hedvou to byly veliký legrace s knoflíkama, do dneška mužstvo mám...
...a můj sen je, dát si znovu udělat takovej krásnej stadion a najít dalšího blázna, se kterým bych to hrál...
Ty moje knoflíky, to jsou bytosti, to jsme hráli celý noce, už svítalo a my jsme ještě hráli. Měli jsme olympiádu, to se přenášelo z jednoho pokoje do druhého, kamarád hlásil průběh zápasu - jako dneska hlásí průběhy. A ta moje personifikace těch knoflíků šla tak daleko, že když jsem jel do Jugoslávie, tak jsem je vzal sebou, aby viděli moře, já jsem je dal na římsu v hotelovým pokoji, celejch čtrnáct dní tam byli na římse, aby viděli moře, aby si odpočali a pak zase líp hráli. A když jsem střídal na ledě mužstvo tak ty co nehráli, nemohli být někde v krabici, ne, ty jsem dával na almaru tak, aby viděli na led, aby pozorovali svý kamarády při hře, čili to byly normální bytosti, měly jména - francouzká - já jsem měl mužstvo Francie. Jmenovalo se Hamleti, do dneška je mám schovaný a Mirek Lipský měl Polsko. A ten šel tak daleko, že jeho brankář - jmenoval se Hedva - a on mu nadával, že kouří při zápase, říkal: "zase gól, Hedva kouří, podívejte se na něho,je to možný?"...a tloukl ho, mlátil s ním o zem. S Hedvou to byly veliký legrace s knoflíkama, do dneška mužstvo mám...
...a můj sen je, dát si znovu udělat takovej krásnej stadion a najít dalšího blázna, se kterým bych to hrál...
